Toulky po Buenos Aires

Ke konci naší cesty už jsme se rozhodli do toho moc nedupat, a proto jsme se usídlili na posledních pár dní v Buenos Aires a vydávali se na denní exkurze po této obrovské metropoli. První zastávkou bylo Muzeum moderního latinskoamerického umění (MALBA) v Recoletě. Muzeum je to velmi moderní, avšak když se tak dívám na moderní umění, nemůžu si pomoci, abych nerozmýšlel nad tím, co se asi děje v hlavě těchto umělců. Některá díla vypadají, že je vytvořilo dvouroční dítě a jiná naopak jakoby byla nalezena někde na skládce. No nevím, kam se naše umění ubírá. Nicméně muzeum je pěkné.

Víkendy v Buenos Aires patří místním trhům a pouličním umělcům. V sobotu jsme zavítali na trh v Recoletě, kde různí umělci vystavují své výtvory. V neděli už jsme zůstali v San Telmu, kde je uzavřena jedna ulice po celý den a trhovci mají vánoce se vším různým haraburdím. Po delším chození a pár empaňádách jsme toho měli plné kecky a tak jsme si samozřejmě museli dojít na senzační steak a dobré pivo či víno.

Také jsme zavítali do zdejšího planetária, avšak nedoporučoval bych to těm co neovládají plynulou španělštinu, jelikož představení je pak trochu nesrozumitelné:). Muzeum Holocaustu v Recoletě avšak za to stojí a je to prý jediné muzeum takovéhoto typu v Jižní Americe. Mají hezky vytvořeného anglického průvodce, tak se člověk dobře orientuje co a jak se událo a jak to bylo vnímáno v Argentině. No a nakonec jsme si nemohli odpoustit tzv. Parilladu v restauraci, kde dostanete pánev plnou různých částí krávy počínaje od žláz, ledvin, střev, atd. atd. Něco z toho bylo docela dobré jako třeba ty žlázy, to bych ani netušil, ale třeba žaludek nic moc. :). Zítra už máme před sebou jen poslední let do Evropy a začne tuhý návrat do normálního života.

Vodopády Iguazu a bažiny Ibera

V Buenos Aires bylo hezky, ale už jsme zase začali pokoukávat kam bychom se vydali na pár dní a vyhráli vodopády Iguazu u Barzilské hranice (tyto vodopády jsou také v novém filmu Indiana Jonese). Po 16 hodinové luxusní jízdě autobusem společností Via Bariloche jsme se ocitli v tropické oblasti města Puerto Iguazu a nasadili pantofle. Na druhý den jsme se vydali k těmto světoznámým vodopádům, které jsou největšími na světě. Jsou větší než Niagarské vodopády a mají 275 vodopádů v průtoku asi 2,7 km řeky Iguazu. Některé samostatné vodopády jsou až 82 metrů vysoké, avšak většina jsou kolem 64 metrů. Nejmohutnější velikán je tzv. Garganta del Diablo (Ďáblův chřtán), který je 700 metrů dlouhý a 150 metrů široký. Stát na okraji takovéhoto obra je nepopsatelný zážitek a vřele bych ho všem milovníkům vody doporučoval.

Tento přírodní útvar se nalézá na hranicích Brazílie a Argentiny a k nedaleké hranici Paraguaye je co by kamenem dohodil. Z brazilskě strany se prý návštěvník může pokochat panoramickým obrázkem vodopádního systému. My jsme si řekli, že kvůli jednomu obrázku nemá cenu přejíždět hranice dvěma různými autobusy, takže musíme věřit tomu co se říká o této straně. Na druhou stranu, Argentinská část vodopádů Iguazu je, v mé mysli, dostačující a strávili jsme tam celý den. V Argentině se dá jít blíže k vodopádům než v Brazílii a tak bych řekl, že je konečný výsledek o moc lepší. V argentinském parku Iguazu je také možné zahlédnout mnohé druhy zvířat a hmyzu od ještěrek, krokodýlů po pestrobarevné motýly.

Z nádherných vodopádů jsme se po jedno denní cestě několika přepravnými prostředky přemístili do bažinaté oblasti Iberá. Tato oblast je proslulá svou hojností živočichů, hlavně obrovských kapybar, hojnými krokodýli a stovkou druhů ptactva. Vesnice Colonia Carlos Pellegrini je ideálním bodem k průzkumu zdejšího zarákoseného jezera, avšak dostat se sem není jen tak jednoduché a proto jsem napsal malý pruvodce, který si zde můžete přečíst (v angličtině). Jen tak pro shrnutí, Colonia Carlos Pellegrini leží mezí městy Mercedes a Posadas, které jsou od sebe vzdáleny asi 300km. Problém je v tom, že cesta není luxusním autobusem normální silnicí, ale terénním vozidlem po prašné cestě (když neprší:).

Musím podotknout, že pár dní strávených v této oblasti bylo nezapomenutelných co se přírody týče a bylo to senzační zakončení našeho putování. Náš hostitel nám uspořádal noční a denní výlet na lodi, při kterém jsme mohli pozorovat skoro jakékoli živočichy. Teda hady jako anakondu nebo bou jsme naneštěstí neviděli, ale myslím, že Jenni za to byla vděčná:). Kapybarami, kajmany a bažiními jeleny se to tu jen hemží a rozmanitých druhů ptáků je tu k nespočítání. No prostě takový malý ráj na zemi. Celá zkušenost je ještě znásobena díky těžším podmínkám dopravy, a proto do těchto končin ještě nejezdí tolik turistů. No posuďte z obrázků sami.

Když byl čas jet zpátky do Buenos Aires, tak se nám v Carlos Pellegrini dost rozpršelo a tak prašná cesta nebyla moc prašná a kola prokluzovali jak se sluší a patří, ale vše proběhlo při naprostém klidu našeho šoféra, který vypadal na Nicka Nolteho. Bylo to něco jako noční safari, protože při cestě jsme viděli ještě pár lišek a kapybar. Nakonec jsme autobus zpátky do Buenos Aires stihli bez menších problémů :).