Ve městě Taupo jsme bedlivě sledovali předpověď počasí v místním informačním centru, které se mimo jiné specializuje na nedaleký národní park Tongariro. Tento park je tvořen pohořím se třemi horami - Ruapehu (okolo 2800m), Ngauruhoe a Tongariro. Toto pohoří má nejaktivnější sopky na světě, které jsou také největší na Novém Zělandě. Tvrdí horalové zde mohou pochodovat po horách v parku po stezkách až několik dní. Jelikož mi nejsme nějak zkušení v tomto sportu a nemáme tu správnou výbavu, tak jsme se vydali na jednodenní tůru, která nám trvala asi 8 hodin a byla 18km dlouhá. Počasí nám naštěstí přálo a tak jsme v 6 hodin ráno dorazili místním autobusem na začátek štreky. Stezka nás měla vést mezi Ngauruhoe a
Tongariro a nazývá se Tongariro Crossing. Ještě jedna taková zajímavost, aso nejznámější horou zde je Ngauruhoe, protože se proslavila ve filmu Pán prstenů, kde Frodo zde háže prsten do chřtánu zdejsí sopky. No posuďte sami jak to vypadá v 6 hodin ráno na obrázku. Na cestu jsme byli připraveni s oblečením do každého počasí, protože jsme vystoupali až do 1800m a vítr zde hučel o sto šest. Naštěstí nám na cestu nepršelo. Cesta nahoru byla strmá a ruce a nohy se navzájem museli doplňovat o stabilitu. Sopka nám žádná nevyvrhla lávu a tak jsme také přežili bez popálenin:). Jak jsme tak šlapali nahoru, vrstev oblečení a větru přibývalo a porostu ubývalo. Po přejetí pár sopečných kráterů jsmse se ocitli na nejvyšším bodu stezky a zde byl překrásný pohled na horská plesa Emeraldových jezer.
. Po obědě v zákoutí, které nás ochránilo před větrem jsme se vydali směrem dolů k jezerům a pak do údolí. Cesta dolů nebyla zpočátku až tak náročná, ale v posledních dvou hodinách cesty se začali oběvovat uměle vytvořené schody, takže naše utahané nohy měly ještě více zátěže než pouze chození po stezce. Po alespoň tisíci schody, které byli rozmístěné po celé stezce, aby asi zlepšili cestu dolů jsme se ocitli na parkovišti, kde všichni horalové čekali na jejich autobusi zpátky do kempu. Ach ty kolena :). Noc byla chladná a deštivá, takže jsme se moc nevyspali, ale za to jsme měli senzační pocit ze zdolané hory. Na druhý den bylo počasí na draka, takže jsme měli strašlivé štěstí, že nám to tak přálo. Vřele bych toto dobrodružství doporučil všem.
Tongariro a nazývá se Tongariro Crossing. Ještě jedna taková zajímavost, aso nejznámější horou zde je Ngauruhoe, protože se proslavila ve filmu Pán prstenů, kde Frodo zde háže prsten do chřtánu zdejsí sopky. No posuďte sami jak to vypadá v 6 hodin ráno na obrázku. Na cestu jsme byli připraveni s oblečením do každého počasí, protože jsme vystoupali až do 1800m a vítr zde hučel o sto šest. Naštěstí nám na cestu nepršelo. Cesta nahoru byla strmá a ruce a nohy se navzájem museli doplňovat o stabilitu. Sopka nám žádná nevyvrhla lávu a tak jsme také přežili bez popálenin:). Jak jsme tak šlapali nahoru, vrstev oblečení a větru přibývalo a porostu ubývalo. Po přejetí pár sopečných kráterů jsmse se ocitli na nejvyšším bodu stezky a zde byl překrásný pohled na horská plesa Emeraldových jezer.
. Po obědě v zákoutí, které nás ochránilo před větrem jsme se vydali směrem dolů k jezerům a pak do údolí. Cesta dolů nebyla zpočátku až tak náročná, ale v posledních dvou hodinách cesty se začali oběvovat uměle vytvořené schody, takže naše utahané nohy měly ještě více zátěže než pouze chození po stezce. Po alespoň tisíci schody, které byli rozmístěné po celé stezce, aby asi zlepšili cestu dolů jsme se ocitli na parkovišti, kde všichni horalové čekali na jejich autobusi zpátky do kempu. Ach ty kolena :). Noc byla chladná a deštivá, takže jsme se moc nevyspali, ale za to jsme měli senzační pocit ze zdolané hory. Na druhý den bylo počasí na draka, takže jsme měli strašlivé štěstí, že nám to tak přálo. Vřele bych toto dobrodružství doporučil všem.
Posts
0 komentářů:
Post a Comment