Města prdů a pstruhů - Rotorua a Taupo

Další zastávkou na naší cestě bylo město Rotorua. Tato oblast je známá pro termální prameny, bublající bahna, gejzírů, Maorksou kultůru a přehlcení hotelů s termálními bazény. Na první pohled je toto město podobné ostatním na Novém Zélandu, ale když se zhluboka nadechnete, vzduch nasycený vůní síry vás ihned srazí na kolena.

Asi 30 km na jih od Rotorua je termální park zvaný Wai-o-tapu, který má velký počet různých termálních útvarů. V parku se může chodit po asi třech různých stezkách, které mají variabilní délku. Každá atrakce (přírodní útvar) je označen na mapě a kratký paragraf vysvětlivek vám hbitě popíše na co se díváte. Nejznámější atrakcí v tomto parku je tzv. Champaign pool, který je asi 60m hluboký, stálé se zněj kouří a má načervenalý okraj plný sedimentů. Asi po 3 hodinách se nám už točila hlava z té síry ve vzduchu a tak jsme se posunuli o dům dál zpátky do Rotorua. Po náročném chození jsme si dopřáli masáž a bahení koupel v místním podniku SPA QE. Cenově to bylo o hodně levnější než světoznámé polynéské lázně a tak jsme neváhali. Jenni měla terapeutickou masáž a ja si dal to bahno (hned jsem si vzpomněl na Buriana u pokladny jak čeká na bahno). Musím, avšak podotknout, že bahno nic moc, protože to byla jen normální vana s hnědou vodou a nějakou tou malou vrstvou bahna na dně. Původně jsem myslel, že se fakt budu koupat v hustém bahně, ale toto mělo do toho dost daleko. I přesto to bylo relaxační, ale příště by to byla masáž.

Po rozmazlení v Rotorua jsme se vydali dále na jih směrem k jezeru Taupo. Ještě po cestě jsme se zastavili u známých vodopádů Huka na řece Waikato. Voda je tu fakticky nádherně modrá a velmi rychlá, protože teče ze široké řeky asi 4m hluboké do koryta, které je 10m hluboké a dosti úzké. I když trochu na nás pršelo, pohled na vodu byl senzační a hned jsem si do ní chtěl skočit.

Na jezeře Taupo jsme měli jen jeden cíl, a to chytit pstruha. Tato oblast je známá mezi světovými rybáři pro množství pstruhů v řekách a v jezeře. I vám ho tu uvaří v restauraci, když si ho chytíte. Je to nezpočetné množství rybářských průvodců a lodí na najmutí, ale byli jsme šokováni, kolik za to chtějí peněz. Až 400 dolarů za hodinu. Tak jsme to udělali po svém a vypůjčili jsme si pruty a třpitky z jednoho místního obchodu, kde nám majitel také dal mapu a zakroužkoval místa, kde je nejlepší jít. Hned ten den večer jsem to musel vyzkoušet a po pár desítek nahození se na mě usmálo štěstí. Pstruh to byl asi 37cm dlouhý, ale naneštěstí limit byl 45cm v jezeře a tak jsem ho musel pustit. Už se mi sliny na jazyku jen sbíhaly jak bychom si ho udělali v alobalu s citrónem. No museli jsme se spokojit s koupením lososa v místním supermarketu. Na druhý den jsme se Jenni vydali na místo mezí dvěma zátokami, sluníčko nám přálo a tak jsem si užili celý den rybaření. Jak už to bývá zvykem, nic jsme samozřejme přes den nechytili, ale za to jsme vyvěsili pár vánočních dekorací ve stylu třpitek na zdejší stromy a keře. Ryby byly ve vodě vidět, ale asi se jim naše třpitky moc nezdály a tak jsme se museli smířit zase s dalšími bezmasými špagetami hehe.