Singa, Singha, Singapur

Cesta z Kuala Lumpur do Singapuru je uplné kafíčko. Jezdí tu denně tucet autobusů z Puduraya nádraží. Jen je lepší když si zamluvíte jízdenku alespoň jeden den předem, aby jste se vyhnuli nějakým překvapením. Cesta nám proběhla bez problémů a trvala asi 6 hodin, ale to bylo proto, že tu byl jakýsi svátek. (cesta má prý normálně trvat 4-5 hodin).

Město lva není už tak zajímavé jako Kuala Lumpur, ale musím uznat, že taky má své půvaby. Mimo nakupování, což je tu na denním pořádku pro všechny turisty, je tu zajímavé to, že jsou tu početné restaurace se senzačním jídlem, které jsme jak se sluší a patří taky okoštovali. Nejlépší a nejlevnější je začít v tzv. Food Court, kde jsou různé stánky se vším možným, takže si můžete vybrat dle libosti. (Indické jídlo na banánovém listu je stále jedničkou :)).

Jako Kuala Lumpur, Singapur nemá nouzi o etnické menšiny i většiny :). Je tu velký šrumec, ale lze poznat, že je to již vyspělá země (i když některé jejich zákony jsou dost na hlavu :).

Dneska jsme navštívili zdejší zoo a k našemu milému překvapení to bylo senza. Dají si tu záležet na tom, aby zvířata byla co nejblíže k lidem, takže se chvílemi ocitnete i jakoby ve výběhu, projdete pár metrů pod vysícím orangutánem nebo se díváte z očí do očí lemurovi. Mají tu opici s velkým nosem (teď si nemůžu vzpomenout jak se to řekne v češtině) a také zde pobývají tři bílý tygři, které jsme zastihli při krmení. Mají tu také jakési noční safari, ale na to už nám nezbývá čas jelikož zítra fičíme do Perthu v Austrálii.

Bahnivý roztok aneb město všech barev

Hmm, kde začít? Cesta autobusem z Koh Samui byla dost dlouhá, ale jak vidíte tak jsme to zvládli. Nejdříve jsme se nalodili i s autobusem na trajekt, který nás po klidné 1.5 hodince převezl do města DonSak. Tam jsme pokračovali tímto autobusem asi 5 hodin do města HatYai, kde jsme zjistili, že musíme čekat asi 6 hodin na další autobus z jiného stanoviště, který nás doveze do Kuala Lumpur v Malajsii. A taky se tak stalo, dojeli jsme autobusem s obrovskými sedačkami až skoro k hotelu v 4 ráno.

Kuala Lumpur, hned na první pohled, upoutá obrovskými domy a věžemi. Avšak jak již bývá zvykem, to není to jediné co se dá ve městě najít. Pro milovníky muzeí je jich tu pár, začínaje narodním muzeem (jehož první patro je dost divné zabývající se kroji a obyvateli Malajsie, ale druhé patro je již plné historie a i se něco zajímavého dozvíte). Hned u náměstí Merdeka, je muzeum historie, které jsme vynechali, ale na náměstí se dá dost dobře posedět a vyrelaxovat (nebojte se když k vám přijde nějaký student a zeptá se vás zdali byste mu pomohli s výzkumem a vyplnili formulář - za jeden den jsme vyplnili dva :). Tento rok, je vyhlášen rok turismu v Malajsii a shodou okolností je to i 50 let od vzniknutí Malajsie bez portugalců, holanďanů, či britů.

Toto hlavní město je fakt senzační a zaujme také jejím obyvateli, kteří jsou Malajci, Indové a Číňani. Všichni na venek vypadají, že se bezvadně shodnou, ale nějáci místní lidé nám potvrdili, že je to jen kvůli zdejší vládě. Jinak by se dost nepohodli mezi Malajci a Indy. Číňani jen pracují a vydělávají peníze, tak se do ničeho nepletou. Musím však potvrdit, že jídlo je tu úplně super. Počínaje jídlem na bananovém listu, které se jí rukama (dobrý zážitek) až po McDonaldy a Burger Kingy.

Také jsme navštívili zdejší park motýlů, ale to už nebylo zase tak moc zajímavé co se motýlů týče. Spíš jsme se dost nadívali na výstavu rozmanitých hmyzů, která byla na konci prohlídky. Výstava je plná brouků, kteří jsou i 15 cenťáků velcí, tak žo stálo za to. Ve stejném místě je ještě ptačí park a planetárium. Ptačí park jsme vynechali, a planetárium nám zavřelo před nosem, tak z toho nic nebylo.

Dalčí atrakcí asi 13 km od Kuala Lumpur jsou tzv. Batu Caves. Což jsou obrovská jeskyně ve skále, které jsou přizpůsobené hinduistickému chrámů. Je to právě tady, kde se každý rok v lednu (letos to je 22.1.2008) na svátek Thaipusam, schází tisíce věřících Hindů. Ale oříšek na konec je to, že ti plně věřící (až bych řekl šílenci) sem právě přijdou s různými věcmi napíchanými do těla, ůst atd. (no posuďte sami). Toto jsme tam neviděli, ale pro zábavu turistů se tam starají zdejší opičky, tak to stejně stálo za to.

Takže na závěr, Kuala Lumpur je pěkné a moderní město, které stojí za návštěvu. Plánovali jsme na 2 dny a zůstali 5 :). Příště o Singapuru.

Bangkok není žádné Koh Tao

Bangkok je město, které nikdy nespí, ale my jsme si klidně přispali :). Rozhodli jsme se projet zdejším vodním taxi což bylo dost zajímavé, protože jsme vlastně viděli skoro všechno co se tu dá vidět :) jen při jízdě po řece. Projeli jsme se z naší čtvrti Silom do ulice Khao San, kde se většinou všichni cesťáci ubytovávají. Cesta asi tak 30 minut, ale super výhled na město a všechny waty (kostely nebo co). Také jsme zahlédli jak zdejší sportovci trénují světoznámí Thai boxing. Dá se tu i prodělat trénink pro laiky za menší poplatek.

V ulici Khao San jsme si hned zařídili převoz na příští den na ostrov Koh Tao. Jsou tu spousty cestovek, ale my jsme využili cestovky potápěčského rezortu na Koh Tao se jménem Buddha View. Odjezd byl naplánován na ráno asi 6, ale museli jsme se dostat ke Khao San sami taxíkem. Což jsme také ráno hned udělali, ale až druhý taxík souhlasil s tím, že si zapne ten počítač, který mu zadává kolik si vydělává (teď si nemůžu vzpomenout jak se to řekne v češtině, ale v angličtině je to "meter"). První taxík chtěl 200 Bahtů na ruku, ale podle metru to bylo jen 83. (docela sranda).

Cesta proběhla v pohodě do města Chumphon. Měli jsme dva filmy v dvoupatrovém autobusea taky sendvič. V Chumphonu jsme se nalodili na velký katamarán, který nás za 1.5 hodin dovezl na ostrov Koh Tao, který má jen 5000 obyvatel a 21 km čtverečných. Hned u přístavu nás vyzvednul jeep z Buddha View a dovezl nás na místo bungalovů. No prostě super servis. Většinou to tady funguje tak, že lidé se přihlásí u nějaké potápěčské školy, kterých je tu habaděj, a ti se o něj starají, jak s transportem tak s ubytováním.

Takže Koh Tao je vlastně dobré k potápění, jinak tu nic moc na ostrově není. Také jsme tak udělali a hned jsme prošli pár kurzy. Já jsem se dal na pokročilé potápění s trochou biologickým náklonem a přednáškou o korálech. Jenni se dala na začátečníky. Vše jsme zvládli bez úhony. Potápění je prostě nádhera a tady člověk tím může jen žít. Docela bych se sem rád vrátil na měsíc nebo dva.

Po asi 11 dnech jsme se odebrali na sousedící ostrov Koh Samui. Tento ostrov je větší, více osídlen a také dost turisticky naladění, ale dají se tu najít místa na pláži, kde lidé jen tak nezabloudí. Jeden den jsme relaxovali u bazénu našeho hotelu a dneska jsme si půjčili motorku a projeli se po ostrově. Zajeli jsme si ke zdejšímu 80m vodopádu, kde jsme se také posléze vykoupali a ochladili (vedro je tu fakt dobrý). Poté jsme si zajeli k velkému budhovi a pak na minigolf. Prostě super aktivní den po lenošení u bazénu.

Zítra odjíždíme do Kuala Lumpur v Malajsii, takže máme před sebou dlouhou asi 22 hodinovou cestu autobusem. Jdu spát :).