Sydney plné deště

V Sydney nás přivítalo dosti studené a deštivé počasí, což je dosti neobvyklé podle místního Itala Rocco, který nám naservýroval pizzu k večeři. Říkal, že se počasí změnilo z jednoho dne na den a tak jsme to pěkné počasí propásli. Nu což, z letiště jsme se bez problémů dostali místním shuttle busem hned přede dveře našeho hostelu Chilli Blue. Tato služba rozváží turisty po různých hostelích, takže není problém se dostat do centra. Náš hostel byl na první pohled docela milý i měl finskou recepční, takže první zážitek dobrý. Avšak, když nám pak řekli, že nemají pokoj, který jsme si objednali, tak to začalo jít z kopce. První noc jsme spali v pokoji s dalšími 4 lidmi, což by nebylo tak zlé kdyby to tam nesmrdělo a jejich věci nebyli rozházené po celém pokoji. Jen v takovýchto situacích si člověk uvědomí jak jsou lidé různí. No ale přežili jsme a pak jsme se nastěhovali do dvoulůžaku, takže už to bylo lepší. Jak se hostel zdál dobrý z venku, uvnitř jsme si rychle uvědomili, že tam je více lidí než by mělo být na jednu kuchyň a na pár sprch. Generální ředitel hostelu, alespoň si tak nechal říkat :), nebyl moc hodný a má se dost hodně co učit o vztazích se zákazníky. Teď už dost o ubytování, jdem na to co jsme dělali.

V deštivém počasí se toho moc venku nedá zvládnout a tak jsme první dva dny probrouzdali v Akváriu, což bylo pěkné a mají tam dost dobrou exhibici žraloků (ale potápění je lepší) a také v muzeu Austrálie, které už bylo trochu více zajímavější, protože se tam pořádali dvě výstavy fotografií. Jedna výstava bylo o opičích obličejích a o tom jak se jim daří v přírodě, druhá byla soutež o nejlepší fotografie z přírody v různých kategoriích. Musím podotknout, že bez těchto výstav by muzeum Austrálie nestálo za to. Také jsme za deště došli do kina. Dalších pár dní jsme strávili tak trochu před televizí u Australského Open a fandili jsme Berdychovi, ale nevyšlo to.

Když jsme už v Sydney, tak jsme si řekli, že se pokusíme se dostat na představení do známého Operního domu. Představení s komikem Akmalem Salehem, které bylo v našem rozpočtu a nebylo vyprodané, se dosti vydařilo, protože jsme odcházeli s dosti vyčerpanými bráničními svaly. Další dny jsme také strávili procházkami ve zdejší botanické zahradě a také jsem se odhodlal oprášit brejličky navštívit zajímavý bazén, který je hned u přístavu a je napuštěn slanou vodou.

Cairns v Queenslandu

Po 2 hodinovem letu jsme zamenili sucho pouste za vlhke tropicke podnebi mesta Cairns v provincii Queensland. Po priletu jsme se dozvedeli, ze vetsina plazi ve zdejsi oblasti neni v provozu behem teto casti roku, protoze je tu hodne meduz a to i meduz, ktere jsou jedovate. Ale nemuseli jsme dlouho vahat, jelikoz v jedne casti mesta u pobrezi je tzv. laguna, ktera je vlastne umele vytvoreny bazen, u ktereho se turisti slunni a bahni. Tak jsme to hned take museli vyzkouset a trochu jsme se pripekli.

Jelikoz jsme uz v Australii nejaky ten patek, tak se snazime si vybirat jen ty turisticke atracke, ktere nejsou moc drahe, a ktere podle naseho nazoru by staly za to. V Cairns jsme si vybrali navstevu parku Tjapukai, ktery je ve vlastnictvi zdejsich Aborigincu. V parku je clovek predstaven historii mistniho klanu a ma moznost se zucastnit dalsich rozmanitych aktivit jako je hazeni bumerangu, osteput, hrani na digeridoo atd. Musim vam rict, ze to nebylo zase az tak horke jak to popisovali v brozurce. Myslim, ze maji dost dobry marketing, ale ostatni napln parku je velmi amaterska. Tanecni a zpevecke cislo by potrebovalo nejakeho choreografa a par z tech domorodcu by nemeli zpivat :). Video o historii a kulture bylo zajimave. Soucasti byly i velmi moderni hologramy, ale domorodsti herci by meli zkouset a zkouset a zkouset, protoze z nich amaterismus jen kouka. Na konec jsme si hodili bumerangem a bylo po hehe. Nevim nevim jestli bych navstevu doporucil, ale kdyby clovek navstivil jen Cairns a zadne jine mesto, tak to asi stoji za to.

Nejlepsi zazitek z Cairns byl 3 denni vylet na lodi do okoli Velkeho barieroveho utesu, kde jsme se kazdy den potapeli jak divy. Barevna nadhera pod vodou se tezko popisuje, je to treba vyzkouset na vlastni kuzi. Ve zdejsich vodach se da najit skoro vsechno na co si clovek muze pomyslet. Od malych rybicek, po obrovske ploskozubce, ruznorode koralove utesy ve tvaru kopcu, kopuli, plosin, tabuli, vetvicek i parozi, zelvy, zraloci. No proste jak rikam, je to zazitek k nepopsani a jestli se nekdy ocitnete v teto koncine sveta, tak bych vam vrele doporucil se na takovouto vypravu vydat.

Kde je ta voda v Alice Springs

Po kempovani v Zapadni Australii jsme se vydali letadlem do Alice Springs v Severnim Teritoriu. Toto mesto je hlavnim bodem pro vetsinu turistu na ceste k Uluru (Ayers Rock). Pocet organizovanych vyletu na 1-3 dny k cervene skale je nespocetny. Misto organizovaneho vyletu jsme vsak zvolili zase dalsi pujceni auta, ale tentokrat to byl normalni mensi osobak. Takze jsme prvni den po priletu hned vyrazili smerem Uluru a Kata Tjuta narodni park. Po asi 500km jsme se tam stastne dostali. Cesta tam neni az zase tak spatna, protoze tu je rychlostni limit asi 130km, ale vubec bych se nedivil kdyby tu zadni poldove nebyli. Cesta je rovna a auta se potkavaji tak jedno za 5-10 minut.

Prvni den jsme zajeli do Kata Tjuta parku, kde jsme si prohledly pahorky Olgas a v 40 stupnovem vedru prosli asi 2-3 km nejakou prurvou. Zajimave to bylo, ale oba jsme se tesili na nasi hlavni atrakci Uluru. Ayers rock je asi 40km od Olgas, tak jsme se tam za pul hodky dostali bez komplikaci. Nejdrive jsme si mysleli, ze bychom mohli uskutecnit turu okolo skaly, ktera je asi 10km dlouha, ale pak jsme zvolili cestu autem po okruzni silnici, protoze to vedru bylo k nevydrzeni. Asi v 7 hodin vecer jsme se dostavili na zdejsi parkoviste, kde se schazeji fotografove z celeho sveta, aby vyfotili skalu pri zapadu slunce. Tak jsme cekali, cekali a obcas vyfotili nehybajiciho se mohykana. Nakonec asi za pul hodky jsme se dockali zapadu slunce v jejhoz svetle se barva skaly zmeni na tmave cervenou. Byla to fakt nadhera.

Po uspokojivem zapadu slunce jsme se pridali ke konvoji aut, ktere opousteli toto parkoviste a meli namireno do zdejsiho resortu s hotely. My jsme zaparkovali auto v kempu a rozhodli se usetrit a spat v aute. No co vam budu povidat, spani v dvousedackovem aute neni nic moc, ale stejne jsme se neprobudili v 5 hodin rano, kdy nadsenci odjizdeji se podivat na cervenou skalu pri rozbresku prvniho svetla. Nestihli jsme to, ale presto jsme si dobre pochodili po stezkach kolem skaly a vyfotili co se dalo.

Kdyz jsme se vratili zpatky do Alice Springs, tak jsme hned meli co delat nasledujici dva dny. Prvni den jsme navstivli ruznorode plazy ve zdejsim Reptile centru, kde jsme take meli prezentaci od chovatelu a mohli jsme si pochovat par exemplaru. Jenni se hystericky boji hadu, ale dokazala mit na krku 3 metroveho pythona, tak myslim, ze to zvladla na jednicku :). Druhy den jsme si zasli do zdejsiho parku pouste, kde jsme vyslechli nasince, ktery nam povidal o zdejsich lidech a jake pouzivali nastroje k lovu, praci atd. V tomto parku jsou take ruznorodi zivocichove z teto casti sveta, tak jsme vydeli bilby, wallaby atd.

Krizem krazem Zapadni Australii

Po mensim odmlceni se koncne zase dostavam k dalsimu prispevku. Omluvte tu diakritiku, ale netove kavarny obcas nepovoluji si nastavit jazyk na klavesnici.

Takze, kde zacit. V Perthu jsme se ubytovali na jednu noc v hostelu u letiste (Comfort Hostel), ktery byl strategicky vybran, jelikoz byl nejblize k pujcovne aut Britz. Hostel to byl cisty a docela levny na Australii (55 AUD za dvouluzak). Druhy den jsme si vyzvedli nas obrneny tank, v podobe Toyoty s umyvadlem, sporakem na bombu a lednickou. Docela dobre zarizene auto, ale stalo nas to skoro 1 mesic planovanych vyloh v Australii, takze to potom budeme muset nejak resit. Dodavku jsme pujcili na dva tydny a plan cesty byl na sever od Perthu pres vanoce a pak na jih od Perthu pres Novy rok.

Prvni/druhy den jsme dorazili do mesta Cervantes, ktere vynika nedalekym narodnim parkem, ktery je dekorovany takovymi vapencovymi vrcholky uprostred pouste. Vypada to fakt jako kdyby clovek byl na jine planete. Timto parkem se da pomalu projet autem a zastavit na mistech, ktera vas zajimave. Mezi temito prirodnimi vezickami se obcas objevi emu, zvedavy na turisty, nebo ho proste pritahuje cervena barva (pry si mysli, ze to jsou nejake plody - to jsem se dozvedel az pozdeji, jinak bych se hned oblekl do cerveneho, aby je to pritahovalo a vydeli jsme jich vice hehe).

Pote jsme se vydali do narodniho parku Nambung nedaleko mesta Kalbarri. Tu to vypada velmi podobne jak u Grand Canyonu v Americe. Reka se tu propleta udolim uprostred pouste vypadajici prirody, mouchy tu letaji o 106 a vzdy si sednou na tvar a vleti do nosu. Rikali jsme si, ze tu cihaji jen na turisty a jakmile nejaci zaparkuji a vylezou z auta uz bzzzz a je jich tam 30 a uz se o vas perou jako o nejcennejsi bytovou plochu uprostred Prhay :).

Na Vanoce jsme se ubytovali v kempu u mesta Denham, ktere je asi 20km od mesta Monkey Mia, kde kazde rano krmi delfiny hned z plaze, takze dalsi atrakce pro turisty. Maji tam vsak take mensi muzeum a klimatizovanou mistnost, kde promitaji videa o zdejsi prirode, tak jsme toho taky hned vyuzili a ochladili jsme se. V teto oblasi je take par vyhlidkovych mist jako Eagle Bluff nebo Shell Beach. Eagle bluff je neco jako vyhlidka nad pruzracnym zalivem, kde clovek muze pozorovat ruzna morske obludy jak bezstarostne lovi, nebo si hraji. Shell beach, jak uz nazev napovyda, je plaz, ktera je totalne vytvorena jen z malych musli, coze je dost zajimave a pekne to masiruje chodidla.

Po par dnech u Denham, jsme se vydali na par dni do Coral Bay. Jenni tu byla trochu nachlazena (nevim jak se to stalo, ale i v tomto vedru se clovek nachladi hehe). Ja jsem vyuzil zdejsi atrakce, kde lide mouhou plavat s obrovskymi rejnoky Manta. Spolu s par odpolednimi potapecskymi exkurzemi to byl senzacni den, plny ryb, koralu a taky rejnoku. Coral Bay byla nase nejsevernejsi destinace, hned po prekroceni obratniku Kozoroha. Tak bylo ted na case se vydat zase zpatky na jih pod Perth.

Na jihu je uz vice lidi, takze benzinove pumpy jsou bliz k sobe a ne 200-300 km vzdalene. Prespali jsme v jednom karavanovem parku, kde jsme byli uplne osamela dodavka, coz bylo super, protoze vecer prisli zdejsi klokani a pani domaci je krmila a Jenni si i jednoho pohladila. Prvni atrakci na jihu byl tzv. Wave rock, ktery ani nevim jak popsat. No proste skala, ktera vypada jako obrovska vlna uprostred roviny. Nemyslim si, ze to stalo za to jet sem nejakych tech 400km. Druhou atrakci byl tzv. Tree Top Walk, kde turiste mohou vylezt do korun stromu a pak se prochazet po moste ve 40m vysce hned u korun vysokych stromu. Bylo to ok, ale myslel jsem, ze jak inzerovali 600m mostu nad zemi, tak fakt tam bude 600m v korunach stromu. No, ono to je spis 400 metru cesta nahoru a pak 200m v korunach stromu. I tak to bylo lepsi nez Wave rock. Nasi posledni atrakci na jihu bylo mesto Busselton s tamnejsi 2km dlouhym molem, ktere ma na konci podvodni rozhlednu, kde se lide mouhou poucit o zdejsim podmorskem zivote. Toto bylo uplne senzacni. I kdyz je lepsi se potapet, toto fakt stalo za to. Kupodivu bylo videt hodne ryb a ruznych jinych morskych zivocichu.

No a pak na dve noci zpatky do Perthu do stejneho vyhodneho hostelu. Meli jsme taky cas se dostat do centra Perthu, coz nas dost zaujalo, jelikoz pusobi dost malomestsky, ale je videt, ze lide emigruji do Australie z celeho sveta a porad jeste australska vlada chce vice lidi, aby emigrovali do Perthu.