Singa, Singha, Singapur

Cesta z Kuala Lumpur do Singapuru je uplné kafíčko. Jezdí tu denně tucet autobusů z Puduraya nádraží. Jen je lepší když si zamluvíte jízdenku alespoň jeden den předem, aby jste se vyhnuli nějakým překvapením. Cesta nám proběhla bez problémů a trvala asi 6 hodin, ale to bylo proto, že tu byl jakýsi svátek. (cesta má prý normálně trvat 4-5 hodin).

Město lva není už tak zajímavé jako Kuala Lumpur, ale musím uznat, že taky má své půvaby. Mimo nakupování, což je tu na denním pořádku pro všechny turisty, je tu zajímavé to, že jsou tu početné restaurace se senzačním jídlem, které jsme jak se sluší a patří taky okoštovali. Nejlépší a nejlevnější je začít v tzv. Food Court, kde jsou různé stánky se vším možným, takže si můžete vybrat dle libosti. (Indické jídlo na banánovém listu je stále jedničkou :)).

Jako Kuala Lumpur, Singapur nemá nouzi o etnické menšiny i většiny :). Je tu velký šrumec, ale lze poznat, že je to již vyspělá země (i když některé jejich zákony jsou dost na hlavu :).

Dneska jsme navštívili zdejší zoo a k našemu milému překvapení to bylo senza. Dají si tu záležet na tom, aby zvířata byla co nejblíže k lidem, takže se chvílemi ocitnete i jakoby ve výběhu, projdete pár metrů pod vysícím orangutánem nebo se díváte z očí do očí lemurovi. Mají tu opici s velkým nosem (teď si nemůžu vzpomenout jak se to řekne v češtině) a také zde pobývají tři bílý tygři, které jsme zastihli při krmení. Mají tu také jakési noční safari, ale na to už nám nezbývá čas jelikož zítra fičíme do Perthu v Austrálii.

Bahnivý roztok aneb město všech barev

Hmm, kde začít? Cesta autobusem z Koh Samui byla dost dlouhá, ale jak vidíte tak jsme to zvládli. Nejdříve jsme se nalodili i s autobusem na trajekt, který nás po klidné 1.5 hodince převezl do města DonSak. Tam jsme pokračovali tímto autobusem asi 5 hodin do města HatYai, kde jsme zjistili, že musíme čekat asi 6 hodin na další autobus z jiného stanoviště, který nás doveze do Kuala Lumpur v Malajsii. A taky se tak stalo, dojeli jsme autobusem s obrovskými sedačkami až skoro k hotelu v 4 ráno.

Kuala Lumpur, hned na první pohled, upoutá obrovskými domy a věžemi. Avšak jak již bývá zvykem, to není to jediné co se dá ve městě najít. Pro milovníky muzeí je jich tu pár, začínaje narodním muzeem (jehož první patro je dost divné zabývající se kroji a obyvateli Malajsie, ale druhé patro je již plné historie a i se něco zajímavého dozvíte). Hned u náměstí Merdeka, je muzeum historie, které jsme vynechali, ale na náměstí se dá dost dobře posedět a vyrelaxovat (nebojte se když k vám přijde nějaký student a zeptá se vás zdali byste mu pomohli s výzkumem a vyplnili formulář - za jeden den jsme vyplnili dva :). Tento rok, je vyhlášen rok turismu v Malajsii a shodou okolností je to i 50 let od vzniknutí Malajsie bez portugalců, holanďanů, či britů.

Toto hlavní město je fakt senzační a zaujme také jejím obyvateli, kteří jsou Malajci, Indové a Číňani. Všichni na venek vypadají, že se bezvadně shodnou, ale nějáci místní lidé nám potvrdili, že je to jen kvůli zdejší vládě. Jinak by se dost nepohodli mezi Malajci a Indy. Číňani jen pracují a vydělávají peníze, tak se do ničeho nepletou. Musím však potvrdit, že jídlo je tu úplně super. Počínaje jídlem na bananovém listu, které se jí rukama (dobrý zážitek) až po McDonaldy a Burger Kingy.

Také jsme navštívili zdejší park motýlů, ale to už nebylo zase tak moc zajímavé co se motýlů týče. Spíš jsme se dost nadívali na výstavu rozmanitých hmyzů, která byla na konci prohlídky. Výstava je plná brouků, kteří jsou i 15 cenťáků velcí, tak žo stálo za to. Ve stejném místě je ještě ptačí park a planetárium. Ptačí park jsme vynechali, a planetárium nám zavřelo před nosem, tak z toho nic nebylo.

Dalčí atrakcí asi 13 km od Kuala Lumpur jsou tzv. Batu Caves. Což jsou obrovská jeskyně ve skále, které jsou přizpůsobené hinduistickému chrámů. Je to právě tady, kde se každý rok v lednu (letos to je 22.1.2008) na svátek Thaipusam, schází tisíce věřících Hindů. Ale oříšek na konec je to, že ti plně věřící (až bych řekl šílenci) sem právě přijdou s různými věcmi napíchanými do těla, ůst atd. (no posuďte sami). Toto jsme tam neviděli, ale pro zábavu turistů se tam starají zdejší opičky, tak to stejně stálo za to.

Takže na závěr, Kuala Lumpur je pěkné a moderní město, které stojí za návštěvu. Plánovali jsme na 2 dny a zůstali 5 :). Příště o Singapuru.

Bangkok není žádné Koh Tao

Bangkok je město, které nikdy nespí, ale my jsme si klidně přispali :). Rozhodli jsme se projet zdejším vodním taxi což bylo dost zajímavé, protože jsme vlastně viděli skoro všechno co se tu dá vidět :) jen při jízdě po řece. Projeli jsme se z naší čtvrti Silom do ulice Khao San, kde se většinou všichni cesťáci ubytovávají. Cesta asi tak 30 minut, ale super výhled na město a všechny waty (kostely nebo co). Také jsme zahlédli jak zdejší sportovci trénují světoznámí Thai boxing. Dá se tu i prodělat trénink pro laiky za menší poplatek.

V ulici Khao San jsme si hned zařídili převoz na příští den na ostrov Koh Tao. Jsou tu spousty cestovek, ale my jsme využili cestovky potápěčského rezortu na Koh Tao se jménem Buddha View. Odjezd byl naplánován na ráno asi 6, ale museli jsme se dostat ke Khao San sami taxíkem. Což jsme také ráno hned udělali, ale až druhý taxík souhlasil s tím, že si zapne ten počítač, který mu zadává kolik si vydělává (teď si nemůžu vzpomenout jak se to řekne v češtině, ale v angličtině je to "meter"). První taxík chtěl 200 Bahtů na ruku, ale podle metru to bylo jen 83. (docela sranda).

Cesta proběhla v pohodě do města Chumphon. Měli jsme dva filmy v dvoupatrovém autobusea taky sendvič. V Chumphonu jsme se nalodili na velký katamarán, který nás za 1.5 hodin dovezl na ostrov Koh Tao, který má jen 5000 obyvatel a 21 km čtverečných. Hned u přístavu nás vyzvednul jeep z Buddha View a dovezl nás na místo bungalovů. No prostě super servis. Většinou to tady funguje tak, že lidé se přihlásí u nějaké potápěčské školy, kterých je tu habaděj, a ti se o něj starají, jak s transportem tak s ubytováním.

Takže Koh Tao je vlastně dobré k potápění, jinak tu nic moc na ostrově není. Také jsme tak udělali a hned jsme prošli pár kurzy. Já jsem se dal na pokročilé potápění s trochou biologickým náklonem a přednáškou o korálech. Jenni se dala na začátečníky. Vše jsme zvládli bez úhony. Potápění je prostě nádhera a tady člověk tím může jen žít. Docela bych se sem rád vrátil na měsíc nebo dva.

Po asi 11 dnech jsme se odebrali na sousedící ostrov Koh Samui. Tento ostrov je větší, více osídlen a také dost turisticky naladění, ale dají se tu najít místa na pláži, kde lidé jen tak nezabloudí. Jeden den jsme relaxovali u bazénu našeho hotelu a dneska jsme si půjčili motorku a projeli se po ostrově. Zajeli jsme si ke zdejšímu 80m vodopádu, kde jsme se také posléze vykoupali a ochladili (vedro je tu fakt dobrý). Poté jsme si zajeli k velkému budhovi a pak na minigolf. Prostě super aktivní den po lenošení u bazénu.

Zítra odjíždíme do Kuala Lumpur v Malajsii, takže máme před sebou dlouhou asi 22 hodinovou cestu autobusem. Jdu spát :).

Ho Chi Minh nebo Saigon?

V Saigonu jsme přespali 3 noci, ale trvalo chvíli než se nám podařilo najít hotel. Jelikož střed Vietnamu je pod záplavami, tak všichni turisté jsou buď v Hanoi nebo v Saigonu. Nu což, podařilo se nám najít malou místnost, ale už to bylo 300 Kč na noc (né jako v Dalatu 100 Kč).

Saigon, jako každé jiné město ve Vietnamu má milióny motorek na svých ulicích, takže přecházet silnici je dost o hubu (ale dá se). Nachází se tu spousty různých muzeí a tak jsme toho využili. První zastávka byla v Muzeu Historie Vietnamu, což bylo docela zajímavé. Vše bylo v angličtině, takže jsme se dozvěděli pár věcí, i třeba to, že ve Vietnamu žijí desítky minorit. V tomto muzeu také mají tzv. Water puppet show, je to něco jako divadlo loutek ve vodě. Nebylo to nic moc profesionální, ale říká se, že jestli nevidíte při návštěvě Vietnamu tuto show, tak jste nebyli ve Vietnamu :). Tak jsme to shlédli, ale už bych to asi vidět nemusel. Po tomto muzeu jsme zabrouzdili do muzea války ve Vietnamu. Tady jsou fotografie, tanky, povídání a různé jiné artefakty z této hrůzostrašné události, na kterou asi vietnamci neradi vzpomínají. Toto muzeum bych fakt doporučil, jelikož se tu člověk zamyslí nad tím co se kolem nás děje. Válka je prostě svině a úplně zblbne lidi, třeba natolik, že pózují s uťatými hlavami zajatců pro kameru. (no prostě blbci).

Náš poslední den v Saigonu a ve Vietnamu jsme se rozhodli navštívit Cu Chi tunely, které vytvořila vietnamská rozvědka, aby unikla američanům, a aby s nimi mohli lépe bojovat. Tuto atrakci bych taky vřele doporučil, i když většina času je strávena v autobuse na cestě tam, fakt to stojí za to. Průvodci jsou většinou veteráni z války nebo lidé, kteří tuto válku studovali. Uvidíte různé pasti na amíky a také se prolezete malým tunelem, který je pro zapaďáky strašně malý. Dobrý zážitek.

Po našem pobytu v Saigonu a ve Vietnamu, je na čase, abychom se přemístili do dalších končin a to Thajsko. Tentokrát konečně poletíme, takže komfort.

Utekli jsme deštivému období

Po návštěvě malého města Hoi An jsme se vydali do turistického plážového centra Nha Trang. I když v tomto období dešťů tu moc turistů nebývá. Nha Trang také není velké město, takže se v něm dá pohybovat docela dobře a hned jsme také využili místní autobusovou dopravu. Počasí nám docela přálo, takže si nemůžu stěžovat.

První den jsme vyrazili do oceanografického institutu s různými akvárii což byla dobrá změna. Poté jsme našli autentickou italskou restauraci a její šéf Fernando nám hned vyvařoval, takže pizza a špagety super :). Druhý den jsem si zařídil potápění u jednoho místního potapěčského klubu, takže jsem brzy ráno nasedl na loď a plavili jsme se k potápěčským místům. Na prvním místě jsme se potopili asi do 18m, ale viditelnost nic moc. I přesto jsme viděli docela zajímavé živočichy např. velkou sépii. Druhé místo potopu už bylo lepší na viditelnost. I tam jsme viděl organizmi, které jsme ještě při potápění neviděl např. velkého čtyřzubce, který odpočíval na dně. Po tomto výkonu jsem si dal malého šlofíka a po zotavení jsme vyrazili směrem sochy velkého sedícího buddhy, která byla asi 30 minut chůze. Docela zajímavé, ale jen je problém v tom, že se u této atrakce pohybují různá individua, která se vydávají za správce komplexu a že prý jim máme dát dotaci do ruky místo do vyhrazeného boxu. Prokoukli jsme to a nic jsme jim nedali, jen jsem mu dal jednu svou karabinu (jsem takovej měkoň).

Po vydařené návštěvě Nha Trang jsme se rozhodli pokračovat do města Dalat v horách. Protože se blížila tropická bouře, chtěli jsme od pobřeží. V tomto horském městě poprchávalo a byla trochu větší zima, takže se nic moc nedalo tůrovat, tak jsme jen přespali za 100Kč na noc a druhý den ráno se vydali do Saigonu. Ale o tom už zase příště.

Ševci na každém rohu (Hoi An)

Po celonoční jizdě autobusem s malými postelemi, jsme se ocitli ve měste Hue. Hned jak jsme přijeli, lilo jak z konve a tak jsme se rozhodli pokračovat dále v cestě do nedalekého Hoi An. Měli jsme výhodu v tom, že jsme zakoupili otevřenou jízdenku z Hanoie do Saigonu, takže můžeme kdykoli naskočit na autobus a jet o kousek dále.

V Hoi Anu už moc nepršelo, ale zase bylo pořád pod mrakem a dolní část města byla malinko zaplavena. Hoi An je známý mezi turisty svými nezpočetnými obchody tuzemských ševců. Člověk přijde do obchodu, řekne co potřebuje, třeba jim i ukáže obrázek z internetu a oni to do druhého dne vytvoří za o hodně menší cenu než na západě. Také jsme neodolali tomuto pokušení a po dvou dnech jsme skončili se třema obleky, sukní, plavkami, kravatou, košilemi a trikem. Vše jsme poslali do Finska v jednom balíku, jelikož bychom to nemohli s sebou na naší cestě tahat.

Včera jsme si vypůjčili malou motorku a jeli jsme do nedalekého města Danang a čínskou pláž. Pláže jsou tu v této době plné vyplavenin z moře, takže se nedá plavat. Na surfování a plavání je spíš duben. Během naší vyjížďky nás zastavila jedna paní a ptala se nám kam máme namířeno. Ukázala nám cestu, ale taky nás zavedla do jejího obchodu s mramorem, který se tu asi těží z nedalekých hor. Hned jsme prokoukli její lest nás přesvědčit si něco koupit a tak jsme se omluvili a ujíažděli pryč. Je sranda, že lidé, kteří s vám většinou snaží pomoci od vás také něco chtějí v těchto asijksých zemích. Není to pokaždé, ale když se vás zeptají odkud jste a jak se jmenujete, tak už hned asi víte, která bije. Během našeho výletu bylo dost pod mrakem, ale přesto jsem si dokázal spálit předloktí jak jsem řídil motorku. (Dneska už je to lepší)

Měli jsme štěstí na počasí a potopy, jelikož pršelo jen chvílemi a hned déšť také přestal. I přesto, že tu moc nepršelo, za ty dva dny se voda zvedla o pár čísel, ale dalo se to snést. Doufám, že to obyvatelé Hoi Anu už vydrží bez pohromy dokonce období dešťů.

Za pár hodin nasedáme na noční autobus do města Nha Trang (tentokát nás dali jen na sedačky tak to bude asi zajímavé spaní. Naštěstí jsme mohli koupit pár anglických knížek v second hand knihkupectví a vyměnit naše staré, takže máme něco na čtení (teď jsem zrovna ponořen do knížek od Clive Cusslera).

Různorodá zvěř a hmyz

Makro fotky různých zvířat a hmyzu, které jsme viděli během naší cesty. Některé v hotelových pokojích (např. Gekon, kterému jsme říkali Manfréd :).

Animals from around the world

Hanoi - město motorek

Jak jsem již psal v předchozím příspěvku, do Hanoie jsme jeli autobusem. Je to asi nejrychlejší transport po zemi. Trvalo to asi 9 hodin s 1.5 hodinami na hranicích, což nebylo tak špatné. Poté co jsme přijeli na autobusové stanoviště v Hanoi nám řekla jedna hodná slečna ať zůstaneme v autobuse, že nás prý dovezou do staré čtvrtě k naším hotelům. Tak jsme si řekli proč ne. Ukázalo se však, že nám chce ukázat nový hotel pro který ona pracovala. Měli jsme rezervace u jiného hotelu, ale přesto jsme se šli podívat na pokoje, které nám nabízeli. Ve všech průvodcích Vietnamu se píše, aby si lidé dali bacha na takovéto podvody atd. Vše se zdálo však být solidní a pokoje byli moderní a docela levné (10 dolarů za noc), tak jsme si říkali, že místo se trmácení dál do našeho rezervovaného hotelu, zůstaneme radši tady. Hotel se jmenoval "Little Hanoi" a doporučil bych ho všem cestujícím, protože tu lidé jsou velmi vstřícní a také nám dohodli výlet do zálivu Halong a lístky na autobus do našeho dalšího města Hoi An.

Výlet do Halong byl úplně senzační, takže po nezdařilé cestě po řece Yang Tze v Číně to byl dobrý relax. Jeli jsme asi 4 hodiny autobusem od hotelu do města Halong, tam jsme se nalodili na malou loď asi s dalšími 10 lidmi. Tato loď byla naším domovem na jednu noc. V ceně byli 3 jídla denně a tak jsme snad dohnali nějakou tu ztrátu váhy z Číny. První den jsme zastavili u jedné velké jeskyně a taky jsme si trochu zaplavali v moři. Druhý den jsme se vylodili na ostrově CatBa, vylezli jsme na jednu zdejší horu, pojezdili kajakem a pak uvelebili v jednom zdejším hotelu na noc. Třetí den jsme se zase nalodili na naší loď a vydali směrem Hanoi.

V Hanoi jsme si zakoupili tzv. Open bus ticket, která se může používat během 2 měsíců a platí pro spoje mezi Hanoi a Saigon. Naše destinace bylo město Hoi An (které bylo nedávno zaplaveno a s ním taky většina centrálního Vietnamu), takže jsme přespali asi 16 hodinovou jízdu autobusem s dorazili do cíle. Tu nás vyzvedli lidé na motorkách z jednoho hotelu a dovezli nás až před dveře. Dobře to tu mají vymyšlené :).

Sanya - havajsko-ruský azyl

Po 14 hodinové jízdě vlakem z Guangzhou jsme se ocitli ve městě Sanya na ostrově Hainan (jihozapadní Čína). Číňané tento ostrov nazývají Havaj Číny, která je pro ně velmi populární destinací. Je to snad jedno místo v Číně, kde se odvážou a nosí havajská trička se stejně barevnými kraťasy.

Také je zajímavé, že veškeré nápisy na obchodech a restauracích jsou jak v čínštině, tak i v ruštině. Dozvěděli jsme se, že existuje přímí spoj z Moskvy do Sanya, takže sem rusové jezdí jako češi do Chorvatska. Fakt se to tady jimi jen hemzi a i číňani na nás mluvili rusky. Spíš jsme to uvítali, alespoň se dalo něco trochu rozumět a přečíst.

Poleželi jsme dva dny na pláži a dobře jsme se najedli. No prostě relax a regenerace.

Po leháru jsme se nějak museli přemístit do Vietnamu. Tato cesta nebyla až tak náročná, jako byla dlouhá. Nejdříve autobusem do Haikou (hlavní město Hainanu) - 4hod, poté přes noc lodí do města Beihai - 12 hod. Pak zas taxíkem na autobusové stanoviště a autobusem do města Nanning - 4 hod. Tady jsme se ubytovali na noc a koupili jízdenky na druhý den ráno na autobus do Hanoie ve Vietnamu - 10 hod s 1.5 hod na hranici. Hraniční přechod byl v pořádku, i když ve vietnamské části měli dost bordel a nikdo tam nestál ve frontě, takže jsme se tam všichni strkali.

Přežili jsme to a teď jsme spokojeně v Hanoi, ale o tom až zase příště.

Civilizovaná Čína (aneb Guangzhou a Hongkong)

Po neštastné plavbě po řece Yang Tze jsme se vydali do mesta Guangzhou. Uz na prvni pohled jsme se cítili o mnohem lépe. Místo prdění, krkání, plivání a hlasitého mluvení po telefonu (to je tak zatím shrnutí chování číňanů), jsme byli mile překvapeni. Obyvatelé města Guangzhou se zdáli více civilizovaní a angličtina pro ně nebyla až tak velkým tabu, jako třeba v Pekingu. Systém metra je dokonale vymyšlen a tak se zde člověk může pohybovat úplně bez nejmenších problémů na vlastní pěst. Náš hotel byl také super, hned u řeky, přes kterou jezdila dopravní loď každých pár minut. Touto lodí se spojovala jedna část Guangzhou s druhou.

Pobrali jsme nových sil a jeden den jsme pochodili ve dvou zdejších parcích. Park orchidejí nebyl až tak zajímavý, jelikož nic moc nekvetlo. Druhý park, Yuexiu, byl obrovský a hlavni atrakcí zde byla velká socha pěti koz, které prý byly u vyniku tohoto města.

Z Guangzhou se dá velmi dobře odjet do Hongkongu, přes město Shenzhen a tak jsme tak udělali. Jeli jsme z Guangzhou rychlíkem do Shenzhenu a pak pěšky přes hranice. Poté nadzemním metrem do centra města Hongkong. Hongkong je samo sebou velkoměsto a taky tak působí. Angličtina a zápaďáci jsou vydět na každém rohu, takže problém s komunikací nebyl žádný. Toto město je dost drahé, takže jsme utratili trochu více za jídlo. Části Hongkongu jsou různé ostrovy, které jsou spojené rychlými loděmi. Metro tu taky beží jako hodinky a prý je jedno z nejlepších na světě. Avšak z ostrova na ostrov lodí je to mnohem levnější než metrem.

V Hongkongu se dá dělat hodně věcí a my jsme si vybrali výstup na zdejší horu "Peak Victoria". Jeli jsme tam autobusem asi 30 minut a pak k našemu udivení se nejednalo o další výstup, ale o asfaltovou cestu kolem dokola vrcholu hory. Nebylo to tak zajímavé, ale pohled na Hongkong byl hezký.

Z Hongkongu jsme se potřebovali přemístit do města Sanya, na ostrov Hainan. Nejlepší cestu jsme našli vlakem z Guangzhou, takže jsme museli zpátky.

Zkusenosti z reky Yang Tze

Reka Yang Tze je pro turisty znama hlavne z duvodu toho, ze cinska vlada na ni buduje obrovskou prehradu, ktera bude nejvetsi na svete a zvedne hladinu reky o 175 metru (nebo nejak tak). Tato reka je na jednom asi 50 km useku lemovana vysokymi skalami, ktere se nazyvaji "Three Gorges" (taky hlavni atrakce pro turisty). Vetsinou se jezdi lodi z mesta Chongquing do Yichang a tak jsme to taky udelali my.

Unaveni po neustalem pohybu z hotelu do hotelu jsme se rozhodli si predplatit kabinu v prvni tride na jedne zdejsi lodi, ktera se bude plavit 3 noci a 4 dny po Yang Tze. Uz pred tim nez jsme dorazili do mesta Chongquing, odkdu jsme meli odplout, jsme zacali snit o prvotridnim servisu prvni tridy na dobre vybavene lodi. Po 4 hodinove ceste autobusem z Chengdu jsme se ocitli v Chongquing a tamni zajezdove kancelare (jelikoz cela ta plavba byla zorganizovana skrze cinskou agenturu). Uz tu jsme zacali snizovat nase naroky, jelikoz tu jenom jedna pani mluvila tak napul anglicky a nic moc nam nemohla vysvetlit o tom co nas ceka. Vsechny instrukce byli ve smyslu, "tam vas vyzvednou a nekdo na vas bude cekat a zaveze vas tam a tam atd." Nu coz, po asi 8 hodinach potulovani v Chongquing jsme se konecne dockali a nalodili jsme se. K nasemu prekvapeni, prvni trida byla dost spatny nazev pro kabinu, kterou jsme obdrzeli, takze jsme zacali mit jeste vice pochybnosti zda to byl dobry napad se na tuto cestu vydat. Rozdil mezi prvni a druhou tridou byl pouze ten, ze v prvni tride byli dva lide v kabine a ve druhe ctyri. Jinak vse uplne stejne.

Pocasi nam dost nepralo a tak se jeste zacitek z plavby zhorsil. Na lodi jsme meli pripsanou pruvodkyni, ktera nas mela na starosti a mela nas provazet po pamatkach, u kterych jsme zastavili. Problem byl, ale v tom, ze nemluvila anglicky :). Takze nam tak akorat rozdala vstupenky a tim to haslo. Vse ostatni pocinaje casem, kdy lod odjizdi z pristavu, az po zakladni informace, kde se ted nachazime, jsme si museli podel cesty domyslet. Nastesti jsme na palube meli dalsi hrstku cizincu, tak jsme se drzeli pohromade a navzajem jsme se doplnovali.

Dalsi problem byl ve skalach "Three Gorges". Tyto skaly pry maji byt masivni a meli jsme jednu z poslednich sanci je videt predtim nez se dostavi prehrada a vse se zaplavi. Co nam zapomneli rict :), bylo to, ze ze 175 planovanych metru zaplavy, uz bylo 150 splneno, takze nejake masivni skaly uz jsou davno pod vodou a mesta, ktera tu byla, uz jsou davno nove prestavne vyse.

Jakmile jsme se dostali do mesta Yichang, nasi konecne, presadili nas na autobus do mesta Wuhan, kde jsme meli prespat v hotelu. Stastnou nahodou jsem se zeptal v Chongquingu jak se ten hotel jmenuje, do ktereho nas dali, protoze ridic autobusu nemluvil anglicky a vysazoval lidi asi na ctyrech ruznych mistech ve Wuhan. Nastesti jsme to zvladli a hotel byl docela fajnovy a listky na vlak, ktere na nas meli cekat, na nas fakt cekali, takze na konce vse dopadlo v poradku. Ale reknu vam, ze byt nekde 4 dny a nevedet co a jak se bude dit a kam se pojede atd, neni zas tak dobry pocit.

Tuto trasu po YangTze rece bych uz nikomu nedoporucoval, protoze to uz neni co to asi byvalo a cinske zajezdy nejsou nic moc, kdyz nikdo nemluvi anglicky. Priste Guangzhou a Hongkong, kde uz anglicky mluvi vetsina lidi, alespon trochu.

Panda v Chengdu

Hned na prvni pohled se zdalo, ze Chengdu bude o hodne lepsi mesto nez Xi'an. Lide se zde zdali byt velmi privetivi a ani nebyli tak prekvapeni, kdyz uvideli turisty (to je uplne jine v Pekingu). Toto hlavni mesto provincie Sichuanu se stava hlavnim pristavistem cestovalu, kteri maji namireno do mesta Lhasa v Tibetu. Prave zde se vetsinou virizuji poukazky na vstup a vlak tu jede z Chengdu az do Tibetu (40 hodin). Jak nam jeden clovek, ktery se odtud vratil vypravel, vlak je uplne v klidu, ale za to je to rychle prevyseni pro cloveka, takze jakmile se dostane do Lhasy bude mit par dni vysokohorskou nemoc (ale pry to neni tak zle).

Nas hostel byl tentokrat uplne cestovatelsky naladeny, takze tu byli lide z celeho sveta. Dalo se tu prat pradlo, meli restauraci, kde jsme si mohli objednat jidlo pro zmenu v anglictine atd. (no proste cestovatelsky raj. Chengdu bylo plne obchodu cilenych na turistku tzv. Outdoor, tak jsme hned koupili Jenni pohorky asi jen za 40 euro. Takze, kdyz vam kazdy radi, ze si nemusite brat vsechny veci s sebou na cesty, maji vlastne pravdu, protoze se fakt da vsechno od toaletniho papiru az po pohorky koupit na cestach a vetsinou levneji. Chengdu je take zname kvuli jejich tamnimu jidlu Hotpot. Hned jsme to museli vyzkouset a jestli mate radi velmi pikantni jidlo, tak je to pro vas. S pomoci rukou a nohou jsme si dokazali objednat 5kg rybu, ktera byla asi nasekana (i s hlavou) ve velke plechove misce, ktera byla plna horkych paprik a dalsich pikantnich dobrot. Jestli nejste na takoveto palive jidlo pripraveni, nezoufejte. Vse muzete splachnout mlekem s arasidovych orisku, ktere je velmi dobre.

A co jeste jsme delali v Chengdu? Premysleli jsme, ze vylezeme na jednu ze dvou nedalekych hor, ale hlasene -1 celsiove teploty na vrcholu nas od toho odradili (nebyli jsme na to pripraveni). Jednou z nejvetsich atrakci je vsak vyzkumny areal pro panda medvedi a tak jsme se ho rozhodli navstivit. Nazev teto jakoby obory naznacuje, ze to bude neco jako prirodni rezervace, ale byla to spis takova vetsi zoo. No, alespon jsme je videli a vyfotili :). Na druhy den jsme odjeli zdejsim autobusem do nedalekeho mesta Leshan, kde hlavni atrakci je pry nejvetsi sedici budha na svete. Knihy nelhali a take jsme ho tam fakt objevili. Rozhlizi se po okoli vytesany do skaly a turisti po nem lezou jeden za druhym.

Takze suma sumarum, Chengdu bylo dobre a ted hura dale na reku Yang Tze.

Z Pekingu do Xi'anu a Terakotova armada

Cina blokuje tento blogovaci server ve vetsine internetovych kavaren, takze jsem se k dalsimu prispevku dostal az nyni.
--------------
Po 11 hodinove jizde spacim vlakem z Pekingu jsme se ocitli ve meste Xi'an. Jeste nez popisu nas pobyt v novem meste chtel bych shrnout Peking.

Peking jako mesto pusobi dost spinave a smog je tu na dennim poradku. Nova architektura se tu spojuje se starou na kazdem rohu a olympiadou kazdy zije. Zajimave je, ze z te nejspinavejsi ctvrte vam klidne vyjede uplne nove auto Audi nebo Mercedes, coz je fakt zvlastni. Skoro na kazdem rohu jsou verejne zachody, kde jsou jen diry do zeme a bez zadnych sten mezi dirami, takze si tam soukromi moc neuzijete (nerikam, ze jsem to zkousel:)). Pry jsou tyto zachody pro lidi zijici v tzv. Hutong areach, coz jsou ty stare ctvrte s malymi ulickami. Take me dost udivilo, kolik tu bylo obchodu s ruznymi medailemi a trofejemi, ktere si asi nechaji vyrobit na zakazku.

Takze zpatky ke Xi'anu. Cesta vlakem probehla bez problemu, meli jsme dost novy vlak, takze komfort a skoro celou dobu jsme spali (i kdyz moc mista na hlavu na horni palande nebylo :). Jak jsme dorazili na nadrazi, tak jsme si zastavili zdejsi trikolku, ktera nas pak mela odvest k hotelu. To se taky stalo, ridic nam ukazoval, ze mu mame zaplatit 18 RMB, tak jsme zacali vytahovat penize, ale nahle se tam zastavil kolemjdouci, ktery ridici neco zacal vytykat. Potom se ukazalo, ze ridic, stare vypadajici chudak, nas chtel osulit a nakonec jsme zaplatili 10 RMB. Takze, dobri lidi se taky v Cine najdou.

Hotel jsme si nanestesti vybrali trochu dal od centra, tak jsme tam byli jedini turisti. Nu coz, prezili jsme bez pohromy. Voda v hotelu, trochu zapachala sirou, tak to bylo skoro jako v nejakych laznich. hehe. Po kratke sprse jsme se vydali do centra mesta, ktere je cele ohranicene hradbou velkou jako cinska zed. Navstivili jsme muslimskou ctvrt a tamni mosque. Tato ctvrt je take proslula dobrym jidlem a tak jsme se odhodlali do jedne privetive vypadajici restaurace. Jak uz je zvykem, anglicke menu tu skoro nikde nemaji, tak jsme se museli spolehnout na nasi malou cinskou knizku vyrazu. Po petiminutovem dohadovani jsme si objednali dve piva, nejakou ryzi, jehneci na klaciku a polivku (na tu jsme ukazali u vedlejsiho stolu, protoze uz jsme si nevedeli rady :)). Jidlo bylo senzacni, tak jsme si posmakli.

Druhy den jsme vyrazili na zorganizovany vylet do okoli a to do muzea Bonsho lidi (z neoliticke doby), hrobku vudce Qin Shin Huan a pote nakonec vojaky z terra-cotty, kteri jsou soucasti hrobky Qin Shin Huan. Tento vylet byl zajimavy, ale zase ne az tak jak jsme si predstavovali. Pruvodce nas vsude hnali dost rychle a porad mleli to same, ale alespon jsme se trochu te historie dozvedeli, protoze to bylo v anglictine. Hlavni bod programu, bojovniky z terrakotty jsme si uzili nejdele, ale zase musim rict, ze je to dost marketingove prodane. Rikaji, ze v jednom hrobe jich ma byt kolem 6000, ale co vam nerknou, predtim nez to vidite na vlastni oci, je realita toho, ze jich 5500 jeste neodkrili a stale jsou podzemi:). Takze jak vidite, zase tak kolosove to neni, ale zazitek je to asi ok. Na vic jak 3 hodiny po komplexu muzea to asi neni.

Prestali jsme druhou noc v podezrelem hotelu, a vydali na vlakove nadrazi. Tam jsme museli cekat asi 4 hodiny na vlak do dalsiho mesta Chengdu v provincii Sichuan. Cekani na nadrazi bylo v pohode, az na to, ze jsme meli porad pocit, ze nas vsichni sledujou, a ze nam chteji ukrast batohy. Nadrazi bylo narvane az po svy, jak asi v kazdem meste v Cine. Stastne jsme se nalodili do vlaku, ktery uz nebyl tak novy jako z Pekingu, takze tam bylo vice hluchu na spani, ale to vyresili spunty do usi. Prospali jsme vetsinu 18ti hodinove cesty a minuly patek jsme dorazili do Chengdu. Uz na prvni pohled se tu zdaji lide vice privetivi a take nas hostel je vice trampovni, takze jsou tu lide z celeho sveta.

Pekingská kachna všechno jistí!

Nyní již uběhlo pár dní, takže dojmy z Pekingu jsou více vytříbené. Každý den absolvujeme jednu či dvě památky, takže toho hodně nachodíme, ale občas také jedeme zdejším metrem. Lístek na metru stojí 2RMB po celé trase, takže to docela jde. Kvůli olympiádě tu budují další trasy metra (i na letiště).

Nejdříve jsme navštívili Forbidden City (Zakázané město) a Tien An Men Square (náměstí). Toto město bylo stojí uprostřed Pekingu a bylo obýváno čínskými panovníky. Prý odsud ani neodcházeli. Jestli sem někdy pojedete, tak si dejte pozor na předstírající žáky umění, kteří vás nalákají na výstavu jejich umění a potom chtějí, abyste si něco koupili. Hned jsme zmoudřeli po první výstavě :).

Ve čtvrtek jsme si zajistili výlet na Velkou čínskou zeď spolu s asi 8 hosty našeho hostelu. Po skoro 4 hodinové jízdě dodávkou jsme dojeli na né až tak turisty populární místo Jin Shan Lin odkud jsme se pak vydali 10km na Si Ma Tai. Cesta vedla po zdi nahoru a dolu, časem i dost strmě. Po cestě nás doprovázeli zdejší mongolští farmáři (alespoň si tak říkali). Pořád nám něco vnucovali ať si koupíme. Jenni, humanistka, si nakonec koupila pohlednice, tak s námi nešli nadarmo.

V pátek jsme zavítali do zdejšího velkého parku Beihai Park, kde se nachází White Pagoda (Bílá pagoda) a potom do Jingshan parku, kde je také jakási pagoda. Z obou je parků je nádherný rozhled po Pekingu a po Forbidden city (doporučoval bych nejdřív zajít sem, předtím než půjdete dovnitř do města). Je zde vidět obrovský kontrast staré a nové civilizace Číny. Po všem tom chození jsme si dopřáli zdejší specialitku, Pekingskou kachnu. Dosti chutné jídlo, trochu chutné, ale s pivem se to dá :).

Včera jsme se podívali do Summer Palace (Letní palác) na severu Pekingu. Tato atrakce fatk stojí za to. Jsou tu různé chrámy zasvěcené budhům a jiným svatým s jejich sochami uvnitř. Vše je kolem jezera, takže prostě nádhera.

Zítra odjíždíme do města Xi'an na západě, kde bychom měli vidět terakotové bojovníky, tak jsem na to zvědaví. Jedem vlakem, který nám pomohla zabukovat naše recepční v hostelu. Protože tu anglicky skoro nikdo vůbec nemluví, bylo bo to asi dost pantomimi, a pak bychom se stejně ocitli v Šanghaji :).

První den v Číně

Tak jak z názvu vidíte, po sedmi hodinovém letu bez jedné minuty spánku jsme dorazili na letiště do Číny. Po chvilce rozkoukání jsme nasedli na autobus, který nás po hodině dovezl blíž našeho hostelu. Ten jsme po asi hodinovém pátrání v pohodě našli a myslím, že je to dost dobré pro naše první noci (http://www.templeside.com). K večeru jsme se vidali na zdejší trh jídla a tam jsme si pochutnali na dobré večeři. Poté nám to nedalo a vyzkoušeli zdejší hmyz :).

Thajské vízum

Na Thajské ambasádě jsem měl taky dobrý servis, i když situace tu byla poněkud jiná. V Thajsku se totiž dá získat vízum na letišti v Bangkoku, ale musíte mít zpáteční letenku. Jelikož mi neletíme z Thajska letadlem, ale jedeme vlakem, nemáme zpáteční letenku. Takže si musíme vyřídit vízum na ambasádě, abychom neměli potíže.

Také jsem zavolal a slečna, která mi pomáhala, byla velmi nápomocná. Trvání vystavení víza stanovila na 3 dny od data podání, pokud nebudou nějaké potíže. Poradila mi, aby jsem přiřadil dopis v angličtině popisující proč nemám zpáteční letenku, a také, aby jsem přidal kopie svých letenek do a z asijského kontinentu. Vše jsem provedl a požádal jsem o turistické vízum s cenou 700 Kč. V úterý jsem podal přihlášku a ve čtvrtek ten samý týden bylo vízum hotové. Když jsem si vízum přišel vyzvednout, zjistil jsem, že mi konzul dal tranzitní vízum na 30 dní místo turistického, ale pro můj případ je to úplně v pohodě, tak jsem to vzal. Musím říct, že mě na Thajské ambasádě mile překvapili s jejich rapidním vydání víza.

Thajská ambasáda
Romaina Rollanda 3/481,
Prague 6- Bubenec 16000
Telephone: (420) 220570055, 220571435, 20571735, 220571738, 220510151
Fax: (420) 220570049
E-mail: thaiemb@volny.cz
Po-Pá - kromě svátku v Česku a Thajsku
podání - 9:00 - 11:00 hrs
vydání - 11:00 - 12:00 hrs

Aktualizace 30.12.2010: Vízum i fotky na vízum se dá získat na letišti a ve velké sezóně kolem Vánoc je zadarmo. Jinak stojí asi 1000 BHT.

Vietnamské vízum

Předtím než jsem podal žádost o vietnamské vízum jsem slyšel od kamarádů a různých jiných zdrojů, že jsou s tím většinou problémy a netrvá to týden, jak je uvedeno na ambasádě. Po chvilce hledání na internetu jsem našel hned dvě různé adresy na ambasádu a na konzulát. Říkal jsem si, že jim napíšu a zeptám se podrobnosti, ale zjištění, že email ambasády byl uveden pod službou Yahoo mi moc na důvěřivosti taky nepřidalo. Opustil jsem iniciativu emailování a hned jsem jim tam zavolal telfonem. Mile mě překvapila paní, která uměla dobře česky a byla velice vstřícná. Dozvěděl jsem se, že vízum nelze získat na ambasádě jak jsem se domníval, ale na Vietnamském velvyslanectví, které je na Rašínově nábřeží. Zjistil jsem, že potřebuji turistické vízum na jeden vstup. Vyplnil formulář, který se dá stáhnout ze stránky Student Agency a připravil 1500 Kč. Hned ráno v pondělí jsem došel na velvyslanectví podat žádost. Měl jsem se sebou taky kopie letenek, ale to po mě nechtěli. Dostal jsem papírek s číslem a datem vyzvednutí, které bylo stanoveno na příští pondělí. Příští pondělí jsem se odpoledne dostavil k vyzvednutí. Byl jsem připraven na nejhorší, po tom co mi kamarádi povídali, ale mile jsem byl překvapen, že vízum bylo hotové a správné. Takže, závěrem musím konstatovat, že vietnamské vízum do týdne zcela v pohodě. Má někdo jiné zkušenosti?

Adresa velvyslanectví:
Rašínovo nábřeží 72
Praha 2
120 00
tel:224 922 074
fax:224 916 488
Po,St,Pá 9.30 - 12.00 - podání
16.00 - 17.00 - výdej

Embassy of Vietnam in Prague, Czech Republic
Plzenska 214, CZ-15000 Prague 5, Czech Republic.
City: Prague
Phone: (2) 57211540
Fax: (2) 57211792
Email: dsqvietnamcz@yahoo.com

Začátek naší cesty

Začali jsme plánovat naši cestu kolem světa.

Helsinki-Beijing
Saigon-HongKong-Bangkok
Singapore-Perth
Perth-Alice Springs
Alice Springs-Cairns
Cairns-Sydney
Sydney-Auckland
Auckland-Santiago de Chile
Santiago de Chile-Lima
Lima-Santiago de Chile-Buenos Aires
Buenos Aires-Madrid
Madrid-Helsinki

První hostel jsme si zařídili v Číně v Pekingu asi na 5 dní, poté se uvidí.