Lima

Lima je obrovské město kde se proplétají bohaté západní čtvrtě s chudými špinavými bloky budov. Většina turistů se ubytuje ve čtvrti Miraflores, která je bezpečnější a tak jsme to také udělali. Naším přistavištěm se stal Miraflores House, který je útulným hostelem s příjemným majitelem Francisem.

Svět je malý a tak se nám podařilo se sejít s jedním párem Švédů, které jsme potkali v Cairns v Austrálii. Hned jsme si zašli na pivko a dali jsme si trochu bowlingu. Švédi vyhráli, ale Jenni to nevadilo, protože je Finové včera porazili na mistrovství v hokeji, což se zase dost často nestává.

Je tu k navštívení spousty muzeí, ale řekli jsme si, že jsme už té incké keramiky měli dost a tak jsme do žádného nevstoupili. Místo toho jsme nasedli do místní autobusové dopravy (zelený bus 73A), která nás zavezla na hlavní náměstí Plaza Mayor. Právě v ten den co jsme tam byli tu byl evropsko-latinskoamerický summit, kde i náš Mirek Topolánek prý byl. V ulicích to bylo znát tím, že zde byly všude barikády, policajti a většina atrakcí byla zavřených. Shlédli jsme limskou katedrálu, kde prý jsou pozůstatky Francisca Pizzara. Poté jsme navštívili monasterii Svatého Františka a zabloudili do tamnějších hrobek pod klášterem. Pak už nám nezbývalo nic jiného než se podívat na náměstí Svatého Martina a vyfotit bráchu na koni. Nakonec, opět jízda napraným autobusem zpátky k hostelu. Je zajímavé, že pár ulic dál od Plaza Mayor už je znát zdejší chudoba a cizincům se moc nedoporučuje tato místa navštěvovat.

Další den jsme chtěli z Limy ven a tak jsme se zajeli podívat na ruiny obyvatelů Pachacamac, které jsou asi 30km od Limy. Pachacamac byla skupina lidí, která osídlovala místo Limy už dávno před Inky, ale Inkové převzali tuto pevnost do jejich vlastnictví v jejich době slávy. No co vám budu povídat, moc z těch budov, které bylo postavené z bahnových cihel, nezbylo. Spíš to vypadalo jako poušť s tu a tam trčící zdí cihel. Ukončili jsme prohlídku v chrámu slunce, který tak jakš takš ještě měl nějaké ty zdi uchované, ale za moc to nestálo. Myslim, že po Machu Picchu bych toto klidně vynechal.

Ještě jsme stihli navštívit Park Lásky (Pargue del Amor) a podívat se na zasmogované pobřeží. A to je asi tak vše. Nevím jestli by se mi chtělo zpátky do Limy. Jako město to tu působí dost chmurně avšak musím uznat, že jídlo je tu velmi dobré. Člověk tu najde jakoukoli kuchyň (ne teda českou) za přívětivou cenu, když se vydá trochu dále od hlavních turistických atrakcí. Zítra již padáme do Argentiny a tak se zase brzy ohlasím.